Hydrogel odvozené od hyaluronanu jsou velmi často využívány jako biodegradabilní implantáty, které umožňují navrátit původní objem měkkým tkáním, nebo poskytují mechanickou oporu dalším orgánovým strukturám např. svalům hlasivek, svěračů apod. Za tímto účelem jsou nejčastěji používány dvojfázové směsi obsahující suspenzi gelových částic, připravených z kovalentně zesítěného hyaluronanu, v roztoku nemodifikovaného hyaluronanu. Augmentační efekt je zajištěn tuhostí částic hydrogelu, která je ovlivněna stupněm zesítění polymerních řetězců. Takové materiály plní velice efektivně a dlouhodobě funkci výplně i při napravování rozsáhlých defektů, např. v rekonstruktivní chirurgii. Nevýhodou tohoto řešení je relativně nízká soudržnost hydrogelových částic, která se může projevit migrací materiálu z místa aplikace, a rozdíly ve velikosti částic, které mohou způsobovat komplikace při injekční aplikaci výplně. Alternativou je využití jednofázových hydrogelů, které obsahují spojitý gel tvořený polymerní sítí o nízkém stupni zesítění. Tyto gely poskytují homogenní soudržný materiál, který se snadno aplikuje i tenkými jehlami. Nevýhodou těchto materiálů je nebezpečí vyššího stupně botnání po aplikaci, nižší stabilita během technologického zpracování (např. terminální sterilizace) a nižší odolnost vůči biodegradačním pochodům (kratší biologický poločas).

Diplomová práce bude zaměřena na vývoj jednofázových hydrogelů pro augmentace měkkých tkání na bázi tyraminovaného derivátu hyaluronanu. Literární část bude obsahovat rešerši shrnující technologii přípravy používaných materiálů ve vztahu k jejich klinickému použití. Součástí experimentální části bude charakterizace kovalentně síťovaných hydrogelů se zaměřením na reologická měření, gravimetrii, kohesivity, výtlačnou sílu během injekční aplikace a in vitro hodnocení augmentačního efektu, stability vůči biodegradačním pochodů.